Někdy vztahy v rodině anebo i v zaměstnání bývají velice napjaté najednou, vlastně nejenom v zaměstnání nebo v rodině, ale také mezi přáteli. A to hlavně, pokud to jsou třeba děti kolem deseti let, protože ty se většinou jenom hádají, ještě ani neví, co chtějí anebo kdo jsou. A tak se je většinou i mezi přáteli spolu hádají. Opravdu hodně mě to mrzí, protože já mám malého syna. Je to jedenáctiletý chytrý kluk. Jenomže také se občas nepohodlné se svými kamarády. To jsou takové ty dětské vztahy, kdy si jednoduše nějaké děti nasednou. Jenomže mi věřte, že mě už nebaví stále jenom uklidňovat děti nebo někoho omlouvat anebo někomu nadávat anebo někomu něco vyčítat.
Je to opravdu hodně složité, protože se bojím, že potom děti se opravdu hodně rozhádají, jejich přátelské vztahy budou na bodu mrazu a potom syn zůstane sám. Já vím, že syn rozmazlený, protože je jedináček a do svých šesti let vlastně vyrůstá sám, protože my jsme ještě bydleli v takovém místě, kde vůbec syn neměl žádné vrstevníky. Takže on vlastně byl zvyklý, že je vždycky po jeho, když si chtěl hrát, tak mě nic jiného nezbylo než si s ním hrát. Jenomže nyní, když už bydlíme úplně jinde, kde má syn opravdu hodně vrstevníků. Také můj syn vůbec neumím s nimi komunikovat. Vážně mě to mrzí, ale bohužel s tím nic neudělám.
Kolikrát jsem si řekla, že by bylo nejlepší, kdyby syn si také uvědomil, že udržovat dobré vztahy s přáteli je velice důležité. Syn to stále slibuje, že bude hodný a že se nebude s nikým hádat. Jenomže všichni víme, jak to s dětmi chodí. Děti mohou něco slíbit, ale potom druhý den udělají úplně pravý opak. Udělají něco jiného, mrzí mě to, ale já s tím už nic neudělám. Syn jednoduše bude muset pochopit, jaké to je, když se na ně někdo naštve. Kolikrát to zkouším také nebo jsem ho chtěla poslat i na tábor, ale bohužel on je tak fixovaný na mě, že na táboře mezi dětmi by to vůbec asi nevydržel. Takže budu se spoléhat na to, že se jednoho dne vztahy mezi dětmi opravdu zlepší a už se nebudou hádat a já do toho nebudu muset zasahovat.