Itnj | Strana 6 z 8

Vztahy mezi dětmi

Někdy vztahy v rodině anebo i v zaměstnání bývají velice napjaté najednou, vlastně nejenom v zaměstnání nebo v rodině, ale také mezi přáteli. A to hlavně, pokud to jsou třeba děti kolem deseti let, protože ty se většinou jenom hádají, ještě ani neví, co chtějí anebo kdo jsou. A tak se je většinou i mezi přáteli spolu hádají. Opravdu hodně mě to mrzí, protože já mám malého syna. Je to jedenáctiletý chytrý kluk. Jenomže také se občas nepohodlné se svými kamarády. To jsou takové ty dětské vztahy, kdy si jednoduše nějaké děti nasednou. Jenomže mi věřte, že mě už nebaví stále jenom uklidňovat děti nebo někoho omlouvat anebo někomu nadávat anebo někomu něco vyčítat.

Je to opravdu hodně složité, protože se bojím, že potom děti se opravdu hodně rozhádají, jejich přátelské vztahy budou na bodu mrazu a potom syn zůstane sám. Já vím, že syn rozmazlený, protože je jedináček a do svých šesti let vlastně vyrůstá sám, protože my jsme ještě bydleli v takovém místě, kde vůbec syn neměl žádné vrstevníky. Takže on vlastně byl zvyklý, že je vždycky po jeho, když si chtěl hrát, tak mě nic jiného nezbylo než si s ním hrát. Jenomže nyní, když už bydlíme úplně jinde, kde má syn opravdu hodně vrstevníků. Také můj syn vůbec neumím s nimi komunikovat. Vážně mě to mrzí, ale bohužel s tím nic neudělám.

Kolikrát jsem si řekla, že by bylo nejlepší, kdyby syn si také uvědomil, že udržovat dobré vztahy s přáteli je velice důležité. Syn to stále slibuje, že bude hodný a že se nebude s nikým hádat. Jenomže všichni víme, jak to s dětmi chodí. Děti mohou něco slíbit, ale potom druhý den udělají úplně pravý opak. Udělají něco jiného, mrzí mě to, ale já s tím už nic neudělám. Syn jednoduše bude muset pochopit, jaké to je, když se na ně někdo naštve. Kolikrát to zkouším také nebo jsem ho chtěla poslat i na tábor, ale bohužel on je tak fixovaný na mě, že na táboře mezi dětmi by to vůbec asi nevydržel. Takže budu se spoléhat na to, že se jednoho dne vztahy mezi dětmi opravdu zlepší a už se nebudou hádat a já do toho nebudu muset zasahovat.

Jak se nejlépe zabezpečit na stáří

O tom, že jsou peníze důležité, není nejmenšího sporu. Ovšem všichni také víme, že v důchodu jich budeme mít mnohem méně. Vzhledem k ekonomické situaci i způsobu, jakým je u nás řešen, je jasné, že jejich růst nebude moci držet krok s inflací. Nezbude tedy nic jiného, než abychom se na něj zabezpečili sami a peníze si nějak opatřili. Ale jak?

Je nutné počítat s tím, že ve vyšším věku už budeme nejen méně produktivní, ale také nám přibydou nejrůznější zdravotní problémy. S největší pravděpodobností tedy nebudeme moci chodit do práce do skutečně vysokého věku. A na státní důchod se z výše zmíněných důvodů nemůžeme příliš spoléhat. Naštěstí zde máme hned několik možností.

Tou nejlepší je si na stáří dostatečnou částku našetřit. Otázkou ale je, jakým způsobem. Není to totiž tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Jednoduše si nechávat peníze doma totiž není ani zdaleka ten nejlepší nápad. Inflace totiž roste mnohem rychleji, než bychom mohli čekat. Hodnota peněz se tak bude prudce snižovat, a to rozhodně není dobré. Naštěstí to není jediná možnost.

Dále je tu ukládání peněz na spořící účet. Ten má totiž relativně slušný úrok, což znamená, že dopad inflace nepocítíme ani zdaleka tolik. Problém je, že ani tento úrok ji nestačí plně pokrýt. Záleží pak na nás, zda se budeme ochotni s touto ztrátou smířit, nebo zvolíme jinou možnost.

V neposlední řadě jsou tu investice. Ty nám mohou přinést ty nejvyšší výnosy, avšak na druhou stranu také nejvyšší riziko. Pokud nevíme, co děláme, můžeme o ně velmi snadno přijít. Pokud se tedy rozhodneme pro tuto cestu, je dobré si alespoň ze začátku najmout na pomoc profesionála. Tak budeme mít mnohem větší šanci, že budeme nakonec skutečně profitovat.

Je tedy vidět, že možnosti, jak se zabezpečit na stáří, tu jsou. Jen je potřeba zvolit tu, která pro nás bude ta nejvhodnější.

Měli bychom přijímat i ostatní kultury?

Kultura je něčím, na co se odpůrci migrace velmi často odvolávají. Hovoří o bránění tradičních hodnot i o tom, že bychom neměli bezhlavě přijímat migranty, i když prchají například před válkou. Je totiž jasné, že je budeme muset začlenit i kulturně, což není tak snadné, zvláště pokud je ta jejich značně odlišná od té naší. Problémy se nejčastěji týkají například postavení žen ve společnosti, ale jsou i mnohé další. Je pak otázkou, zda bychom měli tyto kultury přijímat.

Typickým předpokladem je, že se naše kultury postupně smísí a vznikne nová, která bude kombinací obou předchozích. Obě dvě strany si tak zachovají „to své“, a nebudou se bát, že na ně budou ostatní útočit. To zní velmi dobře, avšak realita bývá bohužel mnohdy poněkud jiná.

Hlavním problémem je, že mnohdy jsou tyto dvě kultury, které chceme smísit, zkrátka naprosto nekompatibilní. V takovém případě je smíšení zkrátka nemožné. Rozhodně tomu nepřispívají ani extrémističtější občané z obou stran. Jistě, často je to viditelnější u nově příchozích, než u domácí, a to z několika důvodů.

Tím prvním je, že představitelů oné kultury je zde méně, a často jsou právě ti extrémnější představitelé, kteří se vydávají na cestu. Navíc je problém v tom, že naši kulturu, na kterou jsme zvyklí, posuzujeme často mírnějším okem. Mnohé věci nám totiž připadají normální, zatímco příslušníkům jiné kultury se zdají ofenzivní.

Znamená to, že bychom tedy měli své zvyky měnit? Ne tak docela. Již staré přísloví říká „když jsi v Římě, chovej se jako Říman“. To znamená, že bychom se měli přizpůsobovat místním, a neočekávat od nich, že oni se budou přizpůsobovat nám. Bohužel to je přesný opak toho, co mnozí přistěhovalci očekávají. A na jednu stranu je to pochopitelné – my se také na dovolené mnohdy nepřizpůsobujeme jiným kulturám. Je však rozdíl mezi dovolenou a tím, když chceme v dané zemi žít. A to bychom si měli uvědomit.

Ženy a jejich nejbližší

Ženy to mají jinak, než to mají muži. Muži kolikrát nemají problém být sami, ale ženy ano. Pokud je žena dlouho sama, rozhodně se to na ní začne podepisovat. Snad každá žena si potřebuje jednou za čas někam zajít a to proto, aby přišla na jiné myšlenky. Pro ženy je typické, že několik hodin provolají se svou nejlepší kamarádkou a to proto, že potřebují kontakt s někým, koho mají rády. Muži to takto nemají. U mužů se můžeme setkat maximálně s tím, že několik hodin volají s nějakou ženou, ale určitě to u nich není tak, že by zavolali kamarádovi a volali s ním několik hodin v kuse, pokud se nejedná o situaci, kdy spolu budou daní muži hrát nějakou hru.

Rozhodně to ale u nich není o tom, že by společně volali a řešili radosti a strasti dne. Muži fungují jinak, než fungují ženy. V určitých ohledech je to dobře. Mnoho mužů se snaží ženy pochopit. Funguje to tak i v opačném případě. Někdy to ale nemá smysl a to proto, že nejen muž ale i žena mohou udělat něco nečekaného, takže se člověk snaží určité věci pochopit zcela zbytečně. Nikdo se nemůže na ženu nebo muže zlobit za to, jak daný člověk funguje. Někdo to má tak, že má rád svůj klid, což jsou většinou muži a někdo to má zase tak, že všechno, co za daný den dělá musí s někým sdílet což je něco s čím se setkáváme nejčastěji u žen.

Jestliže uvidíte nějakou ženu telefonovat s její kamarádkou, uděláte nejlépe, pokud do něčeho takového nebudete vůbec zasahovat a nebudete to ani komentovat. Ženy něco takového opravdu potřebují a kolikrát se těší na to, až budou s někým volat a sdílet zážitky ze svého dne. Něco takového nemůžete mít nikomu za zlé. Je potřeba brát to tak, že každý je jiný. Každý potřebuje něco jiného a je potřeba to respektovat. Jestliže vaše partnerka volá několik hodin za den se svou kamarádkou, nic si z toho nedělejte a nechejte ji. Něco takového je pro mnoho žen terapií, kterou daná žena potřebuje. Každý z nás funguje jinak. Něco takového je něčím, co tak vždy bylo, je a také bude.

Proč by nás mělo směřování naší společnosti zajímat

Směřování naší společnosti je něčím, co mnoho z nás odbude mávnutím rukou. S výjimkou určité skupiny lidí nás to příliš nezajímá, byť se na něm přímo podílíme. Platí to nejen o našem chování ve volbách, ale také o tom, jak se chováme venku, případně jak se projevujeme ve společnosti. Proč nás to ale příliš nezajímá? Protože věříme, že to na náš život nebude mít žádný vliv. Zkušenosti nám však říkají, že tomu tak ani zdaleka není.

Pravdou totiž je, že právě to, kam společnost směřuje, značně ovlivňuje život kolem nás, a to i v takových ohledech, kde bychom si to nepředstavovali. Jedním z nich je například dostupnost zboží v obchodech. Pokud například bude čím dál více veganů, pak je jasné, že nabídka masa bude menší. A to nikoliv kvůli nějakému vládnímu nařízení, nýbrž to vyplyne z prostého zákona nabídky a poptávky – žádný prodejce nebude mít na krámě zboží, které se neprodává.

Dále jsou to také věci, které se budou pouštět v televizi, ať už půjde o filmy, seriály či dokonce reklamy. Tyto totiž prakticky vždy kopírují dané trendy společnosti, neboť i pro ně je výhodné, když se na jejich program dívá co nejvíce lidí. I proto bychom se měli sami sebe ptát, zda se nám to, kam dnes směřuje, líbí.

Co ale můžeme dělat, pokud s tím z nějakého důvodu nesouhlasíme? Popravdě, záleží na tom, zda jsme se svým názorem v menšině či nikoliv. Právě většina totiž určuje, kam budeme dále kráčet. Zapomínat však nesmíme ani na to, že lidé jsou snadno ovlivnitelní. Je tedy třeba rozlišovat mezi vlastním názorem, a tím, co je nám v podstatě vnucováno, ať už jednou či druhou stranou.

V každém případě bychom se o to však měli rozhodně zajímat. Jedná se totiž o budoucnost, když už ne naši, tak našich dětí. A asi všichni budeme souhlasit, že v podstatě není nic důležitějšího, tedy alespoň pokud máme své dítě rádi.

Smutek, radost neboli úzkost?

Můj život jsou jako noty na notové ose. Každou minutu je jiný akord a já přemýšlím, zda je to normální, aby můj život a nálada byly tak různorodé. Je normální, když je člověk hodně náladový? Asi jo. Co vy? Jak jste na tom s náladou? Co vám případně pomáhá, abyste se cítili lépe? Mně pomáhá, když jedu MHD do práce nebo kamkoliv a pustím si do sluchátek nějakou písničku a už píšu. A jaké máme nálady? Smutek nebo deprese, radost, úzkost. Tyto nálady jsou důležité. Představte si, že vás někdo v mozku ovládá a jsou to tyto emoce. Pokud jste smutní, tak brečte a dejte to najevo, aby se vám ulevilo.

Cítíte depresi, tak nejste jediný, protože deprese je v tomto životě normální a nemusíte se za ni stydět. Moje kamarádka, trpí depresemi, ale z toho důvodu, že se rozešla se svou láskou. Kdo by pak nebyl z toho smutný, kdybyste ty oči už neviděli každé ráno. Žít ve stejném bytě, kde jste byli spolu každý den od rána až do večera. Já třeba cítím též depresi, ale takovou jinou. Deprese o tom, když si něco tak moc přejete a nemáte to. Deprese o tom, jak moc nejsem spokojená se svým tělem. Tělem? Ano. Nejsem hubená, jako nějaká modelka. Bohužel. Radost je krásná nálada. Usmívejte se a budete šťastný. Vzpomeňte si na něco hezkého a vykouzlí se úsměv na tváři. Ale nedokážu psát dál něco o radosti, protože cítím opět smutek a úzkost. Úzkost je něco, když vám někdo něco řekne a vás to moc ranní a přemýšlíte nad tím celý den i měsíce. Mám to podobně. Bylo mi též něco řečeno a bolelo mě to, ale jestli to dotyčná osoba ví, tak to těžko říct. Já se s tím opět nějak poperu, jako se vším tím, co se mi v životě odehrálo. A co???

• rozvod rodičů

• pěstounská péče

• rozchody

• úmrtí mamky

• poslouchání věčných urážek, jak moc naprd jsem Já si už zvykla, ale vím, že to je pro některé lidé těžký vstřebat. Nechcete se nikomu svěřit a já to naprosto chápu, protože to mám stejně. Chcete se svěřit? Tak si to vypíše na papír.

Nová společnost

Chodíte rádi do společnosti anebo jste raději sami? Jsou lidé, kteří sice dávají ale přednost tomu, že jsou nejraději sami. I tohle je jejich volba, protože člověk, když je ve společnosti a vůbec se mu tam nelíbí, tak se zbytečně potom jenom trápí. Proto je nejlepší, když člověk vlastně je tam, kde se mu líbí. Člověk, ale také hlavně musí najít takovou společnost, která mu vyhovuje, kde se cítí pohodlně. Podle mého názoru neuděláte chybu, když třeba i vy si vyzkoušíte více typů společnosti. Samozřejmě, že pokud třeba máte zaměstnání, tak tam si nemůžete samozřejmě vybrat nějakého zaměstnance, nějakého svého kolegu a je to potom velice smutné.

Je opravdu nešťastné, když chodíte do zaměstnání, kde vám někdo nesedne. Tohle se mi stalo už dvakrát. Bohužel je to ale veliká dřina tohle napravit, protože jsem v bance, kde jsem pracovala, setkala s jednou dávnou spolužačkou. My jsme si na střední škole dělaly naschvály. Bylo to opravdu hrozné. Po půl roce jsem ze zaměstnání odešla, protože se to nedalo vydržet. Jsem docela bohužel vztahovačná a taková citlivá a všechno vztahuji na sebe. Takže jsem raději odešla, než abych se cítila v této společnosti špatně. A tam je to zaměstnání špatně. Tak jsem si našla jiné zaměstnání.

Opravdu jsem nyní šťastná. A jsem opravdu ráda, že jsem změnila práci. Protože pracovat ve společnosti špatných lidí nebo negativních lidí, kteří vlastně zajímají a kteří vás zraňují, tak to je opravdu velice nepohodlné. Tak jsem si řekla, že raději budu chvíli doma a potom si najdu jiné zaměstnání. A ono se mi to podařilo. Všechno to vyšlo tak, jak jsem si přála. Pokud i vy jste smutní ve svém zaměstnání anebo mezi přáteli, tak je třeba na čase to změnit. Změnit třeba zaměstnání anebo si najít nové přátele. Podle mého názoru nových přátel není nikdy dost. Nikdy nevíte, na koho narazíte.

Když se touha změní v posedlost

Bez peněz má člověk opravdu těžký život. Je potřeba mít z čeho platit základní životní potřeby, protože je potřeba někde bydlet, mít co jíst, za co si kupovat vše co člověk potřebuje a podobně. Nikdo zadarmo nežije, a tak je logické že peníze chce a potřebuje každý. Většina lidí pro ně chodí do práce, ale jsou lidé, kterým jeden příjem nestačí.

Jsou lidé, kteří mají problém vyjít s penězi. Většinou je to důsledek jejich špatného hospodaření s nimi. Finanční gramotnost se bohužel na většině základních škol nevyučuje povinně, a tak mnozí lidé neví jak mají nakládat se svou výplatou. První týden utrácí jako zběsilí a poplatí účty, a další týden už pomalu nemají za co nakoupit ani pečivo. A je to rozšířenější jev než byste řekli.

Je to jeden z důvodů, proč někteří lidé začínají toužit po pohádkovém bohatství. Asi každý si někdy představoval že má ve skutečnosti někde bohatého příbuzného, jehož je jediný dědic, a že mu do klína spadne pohádkové bohatsví, nebo že vyhraje závratnou sumu peněz. To se ale poštěstí málokomu. většina lidí dožije s průměrnými příjmy. Příběhy o lidech, kterým se poštěstilo, většinou vyvolají v ostatních touhu po tom získat víc. A samozřejmě pokud možno bez práce.

Touha po více penězích v mnoha lidech vyvolá rozhodnutí začít se věnovat trestné činnosti. Vždyť peníze jsou jedním z důvodů, proč se lidé vraždí už od doby, kdy byly peníze vynalezeny. Lidé jsou do dnešní doby schopní si neskutečně závidět peníze, majetek, a jsou schopní se ho snažit dosáhnout i nelegální cestou. Někdo za to zaplatí životem, někdo jde do vězení, ale škody menšího rozsahu se většinou trestají jen podmínkou.

Je potřeba si uvědomit, že peníze jsou sice důležité, ale nejsou všechno. Do hrobu si je opravdu nevezmete, a skutečně bohatý je ten, kdo má zdraví a funkční rodinu. To je to co dělá člověka opravdu šťastným.

Jemné s decentním leskem

Krása v kombinaci s praktičností. Tak nějak je možné stručně vystihnout to, co saténové povlečení nabízí. Typický decentní lesk mu dodává nádech luxusu. A jeho skvělé užitné vlastnosti vás z výšin, kam vás jeho nadpozemská krása a dokonalá jemnost vynesou, postaví zase na zem. Zjištění, že to, co jste si do své postele pořídili, není jenom pozlátko ale naprosto funkční ložní prádlo, které se o vaše pohodlí a pohodu každou noc postará, je skvělé. Materiál je to trvanlivý a naprosto nenáročný na údržbu.

Výjimečný vzhled i vlastnosti

Se saténovým povlečením uděláte tu nejlepší zkušenost. Až si na péči stoprocentní bavlny zvyknete, tak nebudete toužit po ničem jiném. Tak úžasný společník vašich nocí se z něj vyklube. Je to naprosto nadstandardní materiál, který je díky svému designu rovněž velmi atraktivní. Každý ocení to, jak je měkký a jemný a také to, že výborně saje vlhkost a je prodyšný. To vše ho z průměru zařazuje mezi elitu. A luxusně nejen vypadá ale rovněž tak i funguje. Pokud zvolíte tento druh ložního prádla, tak nebudete mít důvod hledat něco jiného.

Chytrý asistent

Je to už opravdu hodně dlouho, když jsem hledala nějakou krásnou designovou lampičku, chtěla jsem krásnou lampičku, aby mi krásně ladila s mou ložnicí. Ložnici mám udělanou tak opravdu čistě a minimalisticky a docela i moderně. Chtěla jsem prvně koupit nějaké opravdu veliké zrcadlo, ale chtěla jsem ho v takovém barokním stylu. Ale věřte, že někdy je to opravdu hodně složité sehnat. Proto jsem si řekla, že si od nějakého krásného stylového barokního zrcadla dám pauzu a raději se budou soustředit na nějakou lampičku. Na lampičku a další elektro.

Chtěla jsem také mít z elektra chytrého asistenta, protože podle mého názoru se to opravdu vyplatí. V poslední době mám ráda, že lidé mají také doma chytrého asistenta, a ne jenom jednoho, ale i více chytrých asistentů. Můj syn stále piští a přemlouvá mě, abych mu také pořídila chytrého asistenta, protože můj syn už tohle také chce. A já sama jsem mu řekla, že později třeba až bude mít narozeniny anebo až donese dvě jedničky ze školy, tak mu chytrého asistenta také pořídím. Také jsem vždycky chtěla mít v kuchyni takový kávovar, který mi udělá třeba v sedm hodin ihned kávu nebo třeba kapučíno nebo překapávanou kávu.

Nebo úplně cokoliv jiného, klidně i čaj. Sice ne, že bych se neuměla udělat vlastní kávu z rychlovarné konvice, ale takové to luxusní probuzení, takové to překvapení, že vám někdo udělá kávu a vy to nemusíte dělat, tak je to opravdu krásný pocit k nezaplacení. Mě tohle baví a neberu to jako něco extra navíc. Nebo že bych byla líná, ale jednoduše mě to baví. Mám právě i chytrého asistenta, ale také mám chytré žárovky, které si na dálku mohou přes mobilní aplikaci zapnout a vypnout. A také můžu na dálku vypnout a zapnout hudbu. V dnešní době to má téměř každý. Nebo co vy užíváte vy doma za elektro? Máte také smart domácnost nebo něco podobného?